Qianna Waialiki

24. února 2017 v 20:34 |  Aktívne postavy

Nick: Blake | Věk: 21 | Značky: 1|FC: Ebba Zingmark



JMÉNO →
dříve Nyënne MacAlistair
ORIENTACE →
Bisexuál
POZICE →
Strážce
Je-li snem dívky jako Quianna nevystupovat nápadně, něco se asi šeredně zvrtlo. Příroda si dupla, zavrtěla hlavou a pronesla odmítavé rozhodnutí v podobě hlasitého "Ne!". Z toho vyplývá, že tohle děvče je viditelné snad ze všech běžných i těch málo známých světových stran včetně pohledu ze samotného vesmíru. Důvod? Prostý. I kdyby nevyčnívala svou výškou, která se točí něco málo přes sto sedmdesát centimetrů - tudíž v překladu vážně nevyčnívá ale působí jako roztomilý drobek - rozhodně by ji prozradily zářivě rusé vlasy, jež září do dálky v podobě plamenů. Ať už zčesané do drdolu, culíku, copu přehozeného přes rameno nebo volně rozpuštěné? Se svou hřívou je jen těžko k přehlédnutí. Avšak kdo by svou chloubu, svou korunu zahodil? Nikdo. Ani Quianna ne, ač jsou jí někdy na překážku a těžko s nimi působí nenápadně. Zvláště, pokud se jedná o dhampýrku. O strážkyni, která nemá vyčnívat nad svým chráněncem jako spíše vyčkávat v jeho stínu, připravená za něj položit svůj vlastní život. Ačkoliv i toho by se ráda vyvarovala.
Z matčiny skotské větve si odnesla typické rysy severských klanů - příliš výrazně bledou pleť, spršku pih na nose, stejně jako upřímný úsměv, co se promítne nejen do sytě šedých očí pohrávající s modrostí ledově klidné oblohy, jež postrádají chladnost pustých plání a naopak v nich jiskří veselost a menší dávka nespoutanosti, zvídavosti tolik typické pro malé děti, které mají tu neustálou potřebu objevovat. To všechno jí lze snadno vyčíst z nádherných kukadel, které upoutávají na první pohled stejně jako sladký úsměv plný rozpustilosti a dívčího chichotání, co věčně pobublává na plných rtech. Snad jen tehdy, je-li uvedena do rozpaků, se pak Quinn uchýlí k typickému dívčímu kroku - skousnout si spodní ret a rudnout jako růže z rána, když na ní dopadá sluneční svit. Namotávat si pramínek vlasů na prst nebo si rovnou okusovat konečky, když jí dojdou slova. Což, přiznejme si, se stává vcelku často, ale k tomuto bodu se dostaneme později.
I tak je velkým lákadlem v očích mužů neboť jakožto mladá žena? Je pestrou kombinací neobvyklého vzhledu a způsobů, které si osvojila, aniž by kdokoliv znal jejich příčinu. Svou výškou vcelku malá, štíhlá, na první pohled drobnější postavy, což podtrhuje i výběr oblečení v podobě delších volných svetrů a legín, jen výjimečně na sebe natáhne něco jiného. Skutečnost však zahrnuje oblejší boky, plnější křivky a fakt, že není plochá jako prkno, ale to by jí někdo musel svléknout. Což nikomu nedovolí, neboť jí přijde, že je kolem příliš velká zima. Avšak problém s nahotou jako takovou nemá, ba naopak - je pro ni snadné si stáhnout tričko v přítomnosti chlapce a neřešit to. Dříve? Ne, nebylo tomu tak, spíš by s výkřikem utekla a ještě by dotyčnému stihla naházet polovinu vlastních věcí do náručí, v touze zabránit mu zahlédnout cokoliv z jemné, mírně pihovaté pokožky. Exotičnost podporuje jemná květinová vůně, ve které by vnímavý tvor rozeznal vlčí mák. Stejně jako několik ošklivých jizev táhnoucích se od pravé strany šíje po celých zádech, žebrech, pasu, boku až přes hýždě, končící na stehnu. Vzhledem připomínají zarytí drápů, jenže odkud jsou? To už si Quinn nepamatuje. Posledním rozdílem mezi zrzavou strážkyní a ostatními jsou popálené dlaně. Nikdy se nezmiňuje o původu svého zranění a před zvědavýma očima je kryje návleky a rukavicemi. Každý má své tajemství
Takovéhle děvče jednoduše bude pokaždé k přečtení jako rozevřená kniha. Ne však taková, co je nudná, ale naopak v ní každý rys, každý mimický sval vytváří vlastní příběh - okouzlení, překvapení, radost i smutek. Možná je jasně poznat, na co taková dívka myslí, ale emoce se v její tváři promítají velmi rychle a leckdy některá z nich unikne. Ačkoliv u Quinn? Povětšinou převládají dost dlouho na to, aby si z ní mohli ostatní utahovat. Ať už se jedná o strach, nespokojenost či dokonce jisté zalíbení, příliš snadno viditelné ve zrudlých tvářích a klopícím se pohledu, který se bojí pozvednout a střetnout se s očima dotyčného.
Quianna by se dala popsat jakožto kombinace protikladů: dobrodružství versus úzkost. Obavy i radost, co vetkává do rtů široký úsměv a do očí jiskřičky štěstí. Na první pohled by tuhle zrzavou dívenku šlo snadno zařadit do škatulky s nápisem "nejlepší kamarádka", přátelství z ní jen čiší široko daleko stejně jako dobrácká povaha, co si zavdá s naivitou malého dítěte. Od přírody veselá, usměvavá dívka, která má však jednu drobnou vadu. Jen malinkatou... Prakticky vůbec neovládá anglický jazyk. Ne, že by byla úplná negramota, spíše vše stačila pozapomenout a tudíž se vyjadřuje neohrabaností malého dítěte, které se ještě stále učí správně spojovat jednotlivá slůvka k sobě, aby z nich vyšlo něco víc než jen kostrbatá fráze nedávající smysl. To však bývá často problém, hlavně když Quinn ovládnou silné emoce a v jejich víru se pokouší cokoliv vysvětlit - předně problém, kterého se záležitost týká. O to více se zamotává a tak často hudruje v jazyce, o němž smýšlí jako o rodném - tedy ostrovním jazyku všech žijících v Polynésii. Některá slova dokáže nahradit i ve skotské gaelštině, aniž by si toho často sama byla vědomá. Omylem tak kolem sebe tvoří jazykovou bariéru, skrze kterou se prodere jen ten největší odvážlivec.
Ani po útoku na svou osobu, jež si bohužel nepamatuje, se neodprostila od tvrdohlavého přesvědčení, že jsou svým způsobem všichni dobří, jen to nedávají najevo - snad proto, že neumí. I tak si neodpustí sem tam ošklivý pohled, který by sotva někoho zabil, či jen proklál skrz naskrz, když se jí něco nebo spíše někdo znelíbí. Odpovědí je tiché mumlání v ostrovním slangu, kterému sotva někdo z vampýrského obsazení akademie porozumí. Jen kdyby měli po ruce překladač, to by se divili, jak zrzavé děvče, potomek skotkého rodu dhampýrských strážců, umí proklínat až do desátého kolena. Drobné durdění, kdy se vzteká a připomíná tak ublížené zvířátko než dospělou osobu, co dává znát svou nelibost. Zatnuté pěstičky, sem tam zahrození a nakonec? Pohled stočení na stranu, kdy si uvědomuje svou chybu a fakt, že se nechala vytočit, ačkoliv to vše má příliš daleko k italské domácnosti plné házení talířů jednoho po druhém. A pak z ničeho nic? Rána. Odnikud se vynoří drobná dívčí pěstička, co náhle ubalí šlupku rovnou mezi oči. Že jí to bolí? Jistě, však je stále drobná a mezi ostatními strážci se ztrácí nejen výškou ale též váhovou kategorií i svalovou hmotou. Je to spíš její kuráž, odvážná povaha, divoká nespoutanost, odhodlání a loajalita, která jí drží na nohách, i kdyby si měla vykašlat plíce a protivníka se držet jako klíště.
Zkusit proniknout pod onu slupku, která tvoří bázlivé děvče s velkými kukadly a rozpačitým výrazem, našel by hotový poklad. Empatika. Romantickou duši, co nikdy nepoznala chuť rande a zájmu ze strany chlapců a mužů, starých, mladých, bohatých i chudých. Snad pro onu roztomilost, která ji činí mladičkou a vůbec ne tak světaznalou dívkou, po které dnešní kluci touží. Neznalá triků svádění, flirtu, ačkoliv tendence motat si pramínek zrzavých vlasů na prst? Ten by se mezi ony triky dal připsat. Jen ne v jejím případě, neboť Quinn sotva tuší, že by tím gestem mohla působit přitažlivě. Často sklopený pohled a růžolící se tváře na odvaze nepřidávají a je jasné, že pokud začne jakoukoliv konverzaci s opačným pohlavím, zakoktá se. A ne jenom s ním, i se staršími, průbojnějšími jedinci, ze kterých čiší autorita a jistota - zvláště takoví jsou problémem pro mladou dívku, která se v ten moment touží stát němou. Nebo hluchou. Třeba propadnout se zdí či podlahou nebo zastrčit do nejtemnějšího koutu.
Jsou ale jisté zlozvyky, které Quinn dodávají ještě více na roztomilosti a dětské nevinnosti. Věčné hryzání spodního rtu, se snaží vykroutit se z problému nebo neopatrné mluvě, co může urazit společníka. Mračení vyvolávající vrásku nad nosem při ustavičném přemýšlení a snaze pochopit daný problém, přijít na řešení a zvítězit. Neustálé tendece rukou s něčím si hrát. Ať už se jedná o škubání papírku, žmoulání lemu svetru, čímž ho vytahává ještě víc, samovolné pohrávání si s prsty, ohýbání stránek sešitů s poznámkami hustě popsanými drobným písmem. K dobru se zrzce musí přičíst fakt, že nemá chutě bubnovat nehty o plochu či si podupávat nohou do rytmu netrpělivosti, naopak takovému chování se vyhýbá jako čert kříži. Ráda se však dotýká různých povrchů, vnímajíce strukturu oněch předmětů, které neujdou doteku nenechavých pacek. Dřevo, látky, vykreslené ornamenty. Chuť se zastavit a nechat se unášet novým světem, který nepůsobí tak středověce a utajovaně. Stejně tak ji fascinuje lidská vynalézavost v oblasti techniky a umění, ať už se jedná o počítače, malby či dokonce stroje jakými jsou auta nebo motorky. Přiznat to někomu? Ani za mák, ještě by si z ní utahovali. Co je ale jejím největším tajemstvím? Máčení si jahod do likérů nebo whiskey. Jakožto Skotka neměla moc šancí vyhnout se společnosti alkoholu, ale sama si onu klanovou tradici vylepšila po svém.
Loch Maree, gaelsky známé též jako Loch Ma-ruibhe, rozlehlé jezero v Highland, Skotsko roku 1995 krátce před Vánoci. Rodina MacAlisterů, známý to klan proslulý díky své oddanosti rodu Badica, zasedá k večeři. Jen tentokrát je jedna židle prázdná avšak dům? Naopak o přírůstek plnější. K hlavě rodiny, věrné manželce a třem synům přibyla i jedna malá holčička se zrzavými vlásky a veselým broukáním na rtech. Dívka, jejíž celé jméno zní Nyënne MacAlistair, ale v budoucnu si nenechá říkat jinak než Quianna neboli Quinn. Proč? To se dozvíte později.
Drobek, benjamínek rodiny. Vytoužená dcera, milovaná a ochraňovaná celou rodinou, od prvních krůčků vedená k faktu, že jednou se stane tou, která porodí dalšího dhampýra a bude tak akorát stát u plotny a starat se o domácnost, nic víc. Nikoliv jako její bratři, budoucí strážci. Život příliš nalinkovaný dopředu, aniž by měla sebemenší šanci zasáhnout, ozvat se a říct, že tak to být nemá. Jenže přesně tak dívenka činila - tázala se, proč nemůže být strážkyní jako ostatní, proč se tohle přání splní pouze bratrům.
Quinn, tehdy ještě Nyënne, nikdy nebyla tím dítětem, co sedá tiše v koutě, nos zahrabaný v knížkách. Tehdy? Bylo tomu přesně naopak - na sebe strhávala příliš mnoho pozornosti, věčně se někde toulala, skotačila a snažila se překonat vlastní hranice, porazit sebe samotnou. Rozmazlená princeznička? Kdeže. Naopak, ačkoliv platila za miláčka rodiny, vždy nakonec skončila ve stínu svých lepších, starších a hlavně talentovanějších bratrů. Avšak právě tohle jí dodávalo na odvaze je předhonit a dokázat tak nejen něco sobě samotné ale i ostatním. Prosadit si svou a přimět je vidět, že není jen obyčejná malá dhampýrka, ale je něco víc - budoucí strážkyně, která bude stát bok po boku svému chráněnci a držet nad ním ochrannou ruku jako jeho vlastní anděl strážný. To se vpisovalo do očí každým rokem více a více. Čím zarputileji oponovala rodičům, tím náruživěji se nořila do výcviku, kde si zlepšovala kondičku, smyslové vnímání a vše, co dhampýr ke své budoucnosti potřebuje.
Roky plynuly, děti dospívaly. Bratrové postupně opouštěli rodinný dům na jednom z ostrůvků v jezeře s pororozpadlou kaplí po nějakém jejich předkovi, míře za vzděláním mimo Skotsko. Evropa působila příliš zastarale v oblasti výcviku dhampýrů a skotští strážci příliš lpěli na tradicích a zavedených postupech předávaných z generace na generaci. Quinn jim záviděla, toužila se podívat do světa a učit se umění, které její předci ovládali mistrně. Klan MacAlistairů patřil mezi jedny z nejstarších ve své vlastní podobě, jehož kořeny sahaly hluboko do ranného středověku a z jejich rodiny vycházeli ti nejlepší z nejlepších spolu s několika dalšími. Ano, sice se našlo pár dezertérů, kteří vyměnili život po boku vampýrů za lidskost, ale valná část pokračovala v tradici. Quinn též a po dlouhém přemlouvání ze strany bratrů se nakonec i ona samotná vydala na školu. Učení to bylo dlouhé. Věčně pohroužená ve výcviku, tak vypadaly roky na škole plné studia na budoucí strážkyni. Pokusy, zkoušky. Jednou excelovala, jindy vorala vše co mohla.
Přístup učitelů a jistý nátlak z jejich strany, poukazování na stoupající hvězdy sourozenců? Ty tomu nepřidávaly. Nakonec přišla první akce. První skutečný test v reálném životě. První hrůza, při které na dlouhou dobu odmítala pokračovat a stát se jednou z těch záhadných postav v životech morojů.
Nikdy nemluví o tehdejší noci, co poničila nejen křehkou duši dívky ale i její vzhled - tehdy, protože odmítala, nyní, protože si na nic nepamatuje. Ošklivé šrámy na krku od zubů a drápů, co se táhnou po lopatce a pravém rameni. Střet se Strigojem. Vyděšená Quinn se tehdy bála vytáhnout paty z pokoje, dlouhé měsíce následovaly v depresích, stavech čiré hrůzy a odmítání pokračovat v rodinné tradici. Přišel i vzdor. Nebo snad zbabělost v podobě posledního krůčku? Popálené dlaně, které měly zabránit v pokračování studia na škole. Nakonec zůstala. Nemluví o svém důvodu, nemluví ani o té době plné nešťastných vzpomínek, které však prozářily historky z minulosti jejího klanu. Nebyla první napadnutá strigojem, nebude ani poslední. Slova jejího otce, která si vzala k srdci a pečlivě si je opakuje den co den a několikrát i při akcích jako svou mantru. Právem si zasloužila značku slibu na své šiji, právem se může pyšnit značkou za prvního zabitého strigoje.
Je to už tři roky, co opustila studium na škole a zařadila se bok po boku právoplatných strážců, kteří pomáhají morojům v boji proti strigojům. Sice není jednou z nejlepších a i nadále se drží daleko ve stínu svých bratrů, přesto se dá považovat za vcelku úspěšnou. Zatím? Ano, zatím totiž přežívá.
Mezitím však stačila ztratit paměť. Jedno nepříjemné ztroskotání při cestě nad Oceánií, které přežila kdo ví jak. Trosky letadla plovoucí na hladině slaného oceánu, roztrhaná těla i ta spálená na uhel. Domorodci, kteří se nad zuboženou dívkou smilovali, vzali ji k sobě a pojmenovali ji po svém - Quianna, nebo-li ohnivá. To pro odstín jejích kadeří, barvu, jakou na ostrově v Tichomoří nikdo neviděl. Zžila se s jejich způsoby, přijala jejich jazyk za svůj a na svůj rodný pomalu ale jistě zapomněla. Zapomněla kým byla, kým se stala.
Teprve před několika týdny byla nalezena a navrácena zpět do civilizace, která mladou dívku se ztrátou paměti děsí a zároveň udivuje. Odvezena zpět do akademie, kde si prožila svoje mládí, přidělena ke členovi rodiny Badica, jehož měla začít ochraňovat už dva roky zpět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama